O mně
Jsem přesvědčená, že každý z nás žije příběh, který stojí za to vyprávět, protože může inspirovat druhé ke změně, k převzetí zodpovědnosti za svůj vlastní život.
Ráda podporuji druhé, dávám jim možnost dívat se na jejich životní situace z jiného úhlu pohledu, než jaký měli dosud.
Skrz to, co pomohlo mě, nabízím pomoc druhým. Proto jsem se rozhodla, že sepíšu i svůj příběh. Když inspiruje aspoň jednoho člověka, bude to stát za to.
Strach, stres, úzkosti
Mnozí mě znáte až z dob, kdy jsem začala dělat jógu a meditaci, ale jaká jsem byla před tím?
Dva roky soužití se schizofrenikem, následný rozchod, autonehoda, po píchaném penicilinu klinická smrt, napadení za bílého dne na ulici... A to všechno během jediného roku mého života!
To všechno byly jen spouštěče dlouhodobě uložených traumat z mého dětství. Vyvolaly záchvaty panické úzkosti, které trvaly nekonečných 12 let, posttraumatickou stresovou poruchu, strach, úzkosti...
Několikrát jsem se nechala odvézt RLS a za 2 hodinky jsem už zase byla zpátky, znavená zmarem a nechutí takhle žít dál. Neuvěřitelná muka uzavřených emocí ve mně spouštěla stále stejné myšlenkové vzorce.
Cítila jsem se jako vězeň svého strachu.
Zkoušela jsem cestu klasické medicíny
Klasická medicína nabídla pomoc pouze medikamenty. Zprvu jsem necítila vůbec nic, takový prazvláštní stav bez emocí, bez naštvání, bez hněvu, bez smutku, bez radosti, stav totální vyprahlosti. Nevěděla jsem kudy kam, zoufalá, ztracená, beznadějná, nevěřila jsem, že je mi pomoci. Bála jsem se o svých problémech a pocitech s někým hovořit. Napovrch jsem dělala, jako že se nic neděje, že je všechno v pohodě. Dokonce jsem byla hrdá, že chodím dál do práce, místo toho, abych si odpočinula. Byla to jen uměle vytvořená ochranná bariéra, aby mě to tak nezraňovalo.
Byla jsem naučená, že to prostě všechno musím vydržet.
Tato věta mi tepala v hlavě dnem i nocí, moje noční můra. "Musím to přece všechno vydržet." Byla to věta, kterou jsem často slýchávala jako dítě při svých velmi častých angínách a následných hospitalizacích v nemocnici. Glomerulonefritida, byla moje celoživotní diagnóza, biopsie ledvin ve FN Motol, vytržení krčních mandlí, nosních mandlí...
Zraněné, bolavé, mlčící vnitřní dítě, pohřbená, neexistující vnitřní žena a vyčerpaný, nemocný vnitřní muž, tak vypadala moje bytost v mých 30 letech.
Nejdříve musel ven všechen vztek a hněv
Můj anděl strážný mi poslal člověka, který mě léčil hypnózou. Pomohl mi najít a pojmenovat moje emoce. Pracovala jsem s uvolňováním agrese, nahromaděného hněvu. Každý večer jsem si představovala, jak já dělám to samé mému agresorovi, jako on dělal mně. A ještě mnohem horší věci. Byla jsem vděčná celému vesmíru za možnost naučení se těmto technikám, které mi dávaly alespoň nějakou naději na uzdravení.
Dnes díky intenzivnější práci s emocemi v meditacích a při kineziologických odblocích vím, že odpuštění a láska je ukrytá hluboko pod mnoha tisíci vrstvami bolesti, hněvu a agrese. Že jsem mohla začít odpouštět až tehdy, až jsem odkryla nánosy zloby, vzteku, naštvání, obviňování, pomsty a agrese. Nejtěžší však bylo a určitě stále ještě je odpustit sama sobě.
Pak přišla na řadu vnitřní žena
Tak začala moje cesta k sobě, cesta lásky k sobě, začala jsem pomalinku po krůčcích rozpoznávat kdo skutečně jsem. Za velkou podporu vděčím i mému manželovi, se kterým jsem se seznámila, když jsem prchala od zlého čaroděje. Celou dobu při mně stál ❤️
Před 8 lety jsem objevila docházkové kurzy tantra jógy Mohendžodáro, Osho meditace, hormonální jógu, kundaliny jógu, kineziologické odbloky a začala se uzdravovat moje vnitřní žena.
Díky ozdravnému cvičení Ludmily Mojžíšové v kombinaci s tantra jógou Mohenžodáro a díky Osho meditacím jsem ozdravila svoji pánev, ženské orgány a otěhotněla jsem.
S jógou se začalo léčit i mé vnitřní dítě
Záchvaty panické úzkosti a pocity celkové úzkosti, tlaku na hrudníku a nemožnost se volně nadechnout se však stále vracely. Téměř každý rok jsem docházela na rehabilitace pohybového aparátu. I přesto všechno, že jsem se věnovala józe, cvičila jsem i doma, jezdila na kole, chodila na masáže, rehabilitace, stále se mi problémy vracely pořád dokola. Rozhodla jsem se pro instruktorský kurz jógy. Jóga mi ukázala, že můj problém není na těle, ale v hlavě.
V hlavě je začátek všech mých problémů.
Přestat obviňovat ty druhé, přestat být v roli oběti, přestat hledat pomoc u druhých a začít hledat u sebe, začít měnit sebe, dostat se do své vlastní síly. Vyléčit své vnitřní dítě. Začala jsem se intenzivněji zajímat o věci mezi nebem a zemí, o duchovní svět. naučila jsem se rei-ki, metodu eft, Mohendžodáro formou celoroční školy, stala jsem se lektorkou Osho meditací, začala jsem studovat kineziologii a praktikovat odbloky na známých a kamarádkách.
Začala jsem se zjednodušovat
Začala praskat bublina představ o mně samotné, začala jsem život prožívat, přestávám hrát hry mé mysli, záchvaty panické úzkosti a úzkostné stavy jsou pryč.
I vnitřní muž dostal prostor
Když jsem začala jezdit mimo domov na různé kurzy, měla jsem zpočátku potřebu rodině nakoupit, navařit, zabezpečit je. Měla jsem tak hřejivý pocit, že jsem se dostatečně postarala. Byl to takový naučený mechanismus vycházející z principu silného vnitřního muže.
Dokonce jsem mívala pocit, že je musím telefonicky řídit na dálku, kontrolovat, co dělají a co udělali, co neudělali, popřípadě jim rozdat úkoly. Připadla jsem si jako vojenský generál, který rozdává úkoly mezi své vojsko.
Postupem času mi začalo docházet, že můj manžel není žádný malý chlapeček, že se přece zvládne sám o rodinu postarat. Tím se začal léčit i vnitřní muž mého muže. Netrvalo to ani dlouho a přišla jsem na to, že doma potřebují svoji vlastní svobodu, volný prostor, volně dýchat. Dělat si to všechno po svém, tak, jak sami chtějí, že potřebují objevovat, dělat věci špatně, aby je mohli příště udělat jinak.
Úplně stejně tak jako já, potřebuji svoji vlastní svobodu, volný prostor pro tvoření, objevovat nové možnosti.
Děkuji Bohu a všem mým učitelům za všechna setkání a pochopení, prohry a temná černočerná dna.
Protože jedině skrze moji bolest jsem mohla objevit sama sebe a najít sílu začít žít a prožívat život a ne ho jen v zajetí úzkosti a strachů přežívat.
Jsem vděčná, že mi moji učitelé nikdy nechtěli pomáhat nevyžádanými radami, za tu šanci pochopit, poznat a prožít samu sebe ve všech svých podobách i emocích.
S odstupem času zjišťuji, že mi nejvíce pomáhá to, co nechci slyšet ani vidět. To, co ve mně vyvolává pocity největšího naštvání, to jediné mi ukazuje, na čem mám pracovat, porozumět a přijmout, kdo skutečně jsem a jaké jsou moje skutečné úmysly.
Děkuji i za všechny vaše příběhy, se kterými se setkávám, se kterými pomáhám a které i mě úžasně obohacují.